Liga Tučapy 2011
Máme za sebou, pro náš tým, velice úspěšné první ligové dvojkolo v Tučapech u Holešova.
Musíme pochválit Iktočante a Marťase za organizaci, která byla tentokrát super včetně občerstvení, dovozu z vlaku a na vlak, kongresu, školení, vyhlášení statistik za minulou sezónu a nového vybavení pro rozhodčí.
Hráli jsme v sestavě: Marťas, Rege, Džarda, Šídlo, Zmrzlík, Bobr a Béďa. Odehráli jsme pět zápasů a všech pět jsme vyhráli.
V skratce to hodnotím jako zatím nejúspěšnější ligové dvojkolo.
Blíž k akci:
Náš tým odjel na první dvojkolo v sedmi hráčích co znamená že měl bohužel pouze jednoho hráče na střídání. Náladu a chuť vyhrát jsme měli, ale za 300, takže jsme hned od začátku začali soupeře doslova polykat. Prvním v pořadí byl tým SOB, B-ečko od Šohajů (SOS) kteří minulou sezónu suverejně vyhráli. Hned od začátku jsme si řekli, že budeme hrát stáhnutou zónovou obranu a útok uklidníme ať si šetříme síly. Nakonec jsme hlavně díky bezvadným kombinacím v útoku vyhráli docela s přehledem 14:4 a viděli jsme, že když budeme i nadále hrát stejnou hru máme šanci ustát další 4 zápasy.
Další v řadě byli holky z El Chupacabra, které hráli pěkně, konečně se nebáli střílet a v poli měli Hátyho a ten nám chtěl hned od začátku zavařit. Tentokrát jsme hlavně díky dobře odehrané obraně zvítězili 14:3 a měli jsme před sebou zápas proti týmu Fénix Zábřeh.
Tento zápas se hrál až o pěti hodinách a bylo vidět, že oba týmy jsou značně unavené. Stejně to byl, ale zápas na úrovni a rozstřílel se hlavně Šídlo, díky kterému se nám počet gólu za jeden den vyšvihl na 45 a my znovu s přehledem zvítězili 17:2.
Hned po zápasu jsme běželi do sprch protože mělo začat vyhlašováni statistik a Regemu bylo řečeno, že by u vyhlašování neměl chybět :D Nakonec jsem obdržel potlesk všech už po vylezení ze sprchy, bo se čekalo už jenom na nás. První pohár jsem dostal za třetího nejlepšího nahrávače (28 asistencí), druhý i s flaškou whiskey za nejlepšího střelce ligy se 78 góly za sezónu a třetí pohár s 5 hvězdičkovou metaxou za první místo v kanadském bodování s celkovým počtem bodů 106. Takže večer bylo co slavit a večer to byl fakt perfektní. Téměř všechny týmy zůstali přes noc a to tam byly i týmy z první ligy takže o možnost poznat nové lidi nebyla nouze. Před tím, než jsme se, ale pustili do tance, zpěvu a dýmky míru (a úžasně vyhecované šílenosti - posunutí snad milión tunového válce za spolupráce téměř všech týmů :DD) jsme měli školení rozhodčích od Edieho a více než dvou hodinový kongres. Na kongresu jsme mimo jiné odhlasovali, že hráči mezi 15 a 18 let můžou nosit místo helmy brýle. Byl to jeden z posledních bodů kongresu a sám o sobě trval asi půl hodiny, kde muselo proběhnout hlasování dva krát. Nakonec rozhodl jeden hlas a my jsme měli další důvod slavit :)
Večer to byl fakt náročný a trošku se protáhl, ale na našem nedělním výkonu ve čtvrtém zápasu to rozhodně znát nebylo. Soupořem nám tentokrát byl tým Vše za 39, který nás na konci minulé sezóny doslova rozstřílel, takže jsme do zápasu nastupovali s jistým respektem. Při nástupu před zápasem jsme se ještě dozvěděli, že mají nového hráče na hostování, což by nevadilo kdyby tento hráč normálně nehrál první ligu za tým který ji minulou sezónu vyhrál a na mistrovství republiky byl třetí.
Nezalekli jsme se, ale a tohle byl paradoxně nejlepší zápas ze všech! První půlka zápasu byla fakt o hubu a vyhrávali jsme pouze o gól, v obraně nás drželi zkrátka, kombinovat přes střed se prakticky nedalo a útok měli tentokrát lepší než posledně. V druhé polovině jsme jim, ale už nedali šanci a nakonec vyhráli vysoce 11:6. Bezvadná tvrdá a dobře sehraná obrana, dobíhání míčků, využívání chyb soupeře a přesné střely z dálky, to bylo to co je zlomilo.
Hned po zápase jsme potřebovali odehrát poslední pátý zápas s Bronchem. Problém byl, že Broncho neměli brankáře a rozhodčí už chtěli odpískat kontumaci, takže hráli prvních 10 minut bez brankáře a my jsme prostě nestříleli na bránu. Po třiceti vteřinách (čas na útok) jsme to nahráli soupeři a soustředili se na obranu. Po nástupu brankáře jsme se hodně pomalu dostávali do tempa a první polovina snad skončila 2:1, ve druhé polovině jsme se trošku probrali, ale běhali jsme už z posledního. Byl to náš pátý zápas a Bronchův první, takže rozdílné tempo dvou týmů bylo hodně znatelné. Nakonec jsme přece jenom vyhráli 7:2. Což byl na tak unaveně odehraný zápas krásný výsledek. Cestou vlakem padali na poslední dva dny samé chvály a když nás někdo viděl tak si spíš myslel, že jsme poslední týden hráli nahatí paintbal, než, že jsme hráči lakrosu. Ti co z týmu nekulhali měli obvázanou ruku, nebo modrou pusu. Ti co měli zdravé ruky krájeli oběd těm co neměli tolik štěstí. :D Unavení na smrt, ale s dobrým pocitem jsme se šťastně dobelhali domů a odpadli vyčerpáním.
Regoš